Potkali jsme Platóna, ale nečetli jsme ho

Výstava předkládá možné způsoby uchopení, interpretace, dezinterpretace i parodování filosofických tezí a uvažování. Ironický název výstavy odkazuje k nadměrnému užívání odkazů a citací teoretických textů, které využívají kurátoři i umělci ke kontextualizaci uměleckých děl. Platón je v názvu výstavy zástupným symbolem – mnoho lidí se setkala například s jeho podobenstvím o jeskyni, ale dokázali by ho správně uplatnit? Vizualizaci abstraktních pojmů a metafor stojících v pozadí racionality se ve svých kresbách věnuje Aleš Zapletal. David Helán naopak pracuje s metaracionálním uvažováním, na jehož základě vytváří zdánlivě nelogické jazykové systémy. Alexandra Naušová pomocí univerzálních pojmů vyvolává v posluchači obrazy, které jsou nepřenosné na základě jeho vlastní zkušenosti. I Lucie Nováčková čerpá ve svém díle především z vnitřního dialogu a díky výrazné časovosti a procesuálnosti jejího díla se snaží zprostředkovat metaforu práce s vlastní myslí. Poslední rovinou výstavy jsou práce Martina Vlčka, kterými upozorňuje na nemožnost souběžného ne-bytí ve dvou na sobě nezávislých místech – v přírodě a industriálním prostoru.

David Helán je umělec, jehož práce přesahuje a prorůstá do různých médií a do různých systémů uvažování. Podstatnou část jeho tvorby tvoří práce s textem, neologismy, dada a poezií. Pro projekt v galerii The White Room plánuje do sebe obrácený speleolog Helán umístit cyklus maleb, které jsou kombinací niterně stavěných dialogů, básní o něco většího rozsahu, než je zvyklý, jejichž kvalitu by rád podložil měrou doby jejich vzniku, doplněných o figurativní kontury. Základem tohoto figurativního momentu budou fotografie z Helánových performancí. Stejně tak na jeho dosavadní dlouholetou práci navazuje nové slovníkové heslo, které v aktuální podobě adjustace pracuje s prostorem jak fyzicky, tak metafyzicky.

Alexandra Naušová ukončuje bakalářské studium v ateliéru Digitální média vedeným Michaelou Thelenovou a Radkem Janderou v Ústí nad Labem. Její procesuální performance a audiovizuální díla reagují kriticky, ale s vtipnou nadsázkou na fenomény, které rezonují ve společnosti, umění, technologickém vývoji nebo v přírodě. Pro výstavu „Potkali jsme Platóna, ale nečetli jsme ho“ připraví novou nahrávku z cyklu Audiovýlety, která vás prostřednictvím univerzálních pojmů provede po jeskyni.

Lucie Nováčková vystudovala textilní tvorbu (UHK Hradec Králové) a malbu (škola Tomáše Lahody, FaVU). Kromě produkční a kurátorské činnosti v galerii Pragovka se věnuje vlastní tvorbě. Cílem posledních několika let bylo vyvinout vlastní technologii v rámci fiber arts, kterou uplatnila například v díle prezentovaném na výstavě Flying Inn. V instalaci Černá latence propojí malbu a nitě v jednom objektu – procesuální soše. Tato instalace tak spojuje oba základní autorčiny výtvarné přístupy. Mechanismus používaný v tkalcovských stavech se stává médiem, které z barvy v akváriu přeměňuje prvek malby v živý organismus, postupně bující hmotu.

Martin Vlček je Absolvent kulturologie (FF UK), nových médií a scénografie. Věnuje se performance, videu a instalacím. V rámci svého dlouhodobého vizuálního zkoumání míst, jejich vlivu na paměť a percepci vytvořil sérií videí zabývajících se snahou o jejich přenos, přičemž záměrně popírá koncepci non-site. Do galerie Medium chce přinést nové video, v němž umisťuje sebe sama do prostředí až surrealistického, přičemž záměrně prolíná dva světy – opuštěné továrny a divoký les, místa, pro něž je typická opuštěnost či samota. Zároveň spojení těchto dvou liduprázdných prostředí konfrontuje diváka s vlastní osamělostí a ztraceností ve světě. Video zobrazuje Martina Vlčka jako dělníka, který se navrací do továrny, kde celý život pracoval, ale bez jejích strojů a provozů se v ní ocitá stejně ztracený jako uprostřed hlubokého lesa. Jako houbař, který zapomněl sbírat houby. Video běží ve smyčce, houbař je ve smyčce uvězněný navždy. Videoinstalace je doplněná o artefakty hub a šroubů, potažmo šroubohub či houbošroubů, a o slitiny podivné černé hmoty. Dle instalačních možností tyto doplňky zasáhnou i do vedlejších místností.

Aleš Zapletal absolvoval Ateliér malby na UMPRUM a v současné době je studentem doktorského programu v ateliéru Vladimíra Skrepla na AVU. Ve své práci se dlouhodobě zabývá například environmentálními tematikou nebo vizuální interpretací a dezinterpretací filosofie a vědeckých témat. V projektu „Potkali jsme Platóna, ale nečetli jsme ho“ vystaví sérii dosud neprezentovaných kreseb. Ty vznikly na základě výzkumných tezí, které zpracovává ve své disertační práci – zabývá se v nich vizualizací abstraktních pojmů a metaforami stojícími v pozadí racionality.

Foto: Marcel Rozhoň